Slovinsko je malá země, ukrytá mezi Alpami a Jaderským mořem, pyšnící se nejen svými nádhernými přírodními scenériemi a romantickými městy, ale také bohatou historií a kulturou.
My jsme sem vyrazili za dobrodružstvím na začátku října. V tomto článku vás provedu úchvatnými kouty Slovinska a poskytnu tipy na zajímavá místa, která rozhodně stojí za návštěvu.
Cestování autem je nejjednodušší způsob, jak vidět a zažít to nejlepší ze Slovinska. Je to relativně malá země (rozloha představuje asi 25 % rozlohy ČR), takže se tu můžete pohybovat docela rychle, prakticky ráno chodíme po horách a večer si můžete užívat západ slunce na pobřeží. Náš roadtrip byl zaměřen na západní část Slovinska, která je perfektním úvodem do této země a každý si tu přijde na své.
1.den
Kranjska gora - vodopád peričnik - rezervace zelenci - jezero jasna - průsmyk vršič - Velika korita Soče
Do Slovinska jsme se vydali kolem oběda, za rakouskými hranicemi jsme najeli na dálnici, která nás hladce dovedla skoro až do Kranjské Gory, kde jsem strávili první noc. Ubytování vždy řeším přes booking.com a díky jejich věrnostnímu programu mám i lepší ceny. Když jsem ráno zvědavě vyběhla na balkon, čekal na mě krásný pohled na sluncem zalité hory. Kranjská Gora je horské městečko známé především svým lyžařským střediskem, které si užije začátečník i zkušený lyžař. V okolí je i spousta přírodních atrakcí a míst k poznávání. Po snídani jsme vyrazili na vodopád Peričnik, jehož unikátnost spočívá v možnosti projít za samotným vodopádem, což stojí za to! Zkušenější turisté už vědí, že k velkým vodopádům se vyplatí vyrazit v pláštěnce, tak pozor na to. Dalším místem návštěvy byla přírodní rezervace Zelenci, která je známá zejména svým smaragdovým jezerem a dřevěnými chodníčky nad mokřady. Voda, která vytéká z podzemních pramenů, vytváří malebný potok, který prochází rozsáhlou mokřadní oblastí a procházka kolem nabízí odpočinek i nezapomenutelný pohled na přírodní oázu v srdci Alp. Konec kochání, je čas vyrazit na další místo. Třetím místem, které jsme navštívili bylo jezero Jasna. Tohle uměle vytvořené jezero je obklopené lesy a vrcholy a nabízí místo k relaxaci i rekreačním aktivitám. Na březích je několik barů i restaurací, kde si můžete vychutnat dobré jídlo i horské scenérie. Kousek od jezera protéká skrze malé vodopády řeka Pišnica. My jsme na tohle místo při procházce kolem jezera bohužel úplně zapomněli.
Pokračujeme dál, po pár kilometrech začíná cesta stoupat a kroutit se jako had. Přijíždíme na horský průsmyk Vršič, který je v nadmořské výšce 1611 m. Průsmyk byl vybudován po první světové válce a slouží jako spojnice mezi údolím Trenta a Kranjskou Gorou. Na vrcholu se nachází Památník ruských zajatců, kteří byli nuceni pracovat na stavbě této horské silnice. Průsmyk láká turisty svou divokou krásou a dobrodružstvím v každém ročním období, ani my jsme mu neodolali a vydali se na krátkou procházku k vrcholku Bahva (1706 m.n.m). Po cestě jsme narazili na betonové vojenské stavby, původně jsem myslela, že jde o bunkry, ale jednalo se o horní stanici vojenské lanovky a strážnici z 1. světové války. Po krátké procházce
jsme se vydali do údolí. Asi kilometr za vesničkou Soča jsme zaparkovali auto a vyrazili na Velika korita Soče. Tato kaňonovitá soutěska, utvořená mohutnou řekou Soča, přináší dechberoucí pohledy na peřeje i divoký vodní tok. Odtud máme úsměvnou vzpomínku... dorazili jsme na klidnější místo řeky, kde trčely obří kameny z vody a děti tam po nich šplhaly. Rozhodli jsme se na jeden z kamenů dostat taky. Honza s Angelinou šli první, jenže v jeden moment Angelíně uklouzla tlapka na kluzkém kameni a celá zahučela do vody. Naštěstí byla na vodítku a Honza ji hned vytáhl. Vypadalo to dost komicky, ale voda byla pěkně studená. Naštěstí se Angie jen otřepala a vesele pokračovala dál.
Od koryt jsme se vydali do vesničky Idrsko poblíž Kobaridu, kde jsme našli Apartma Cici. Jak název napovídá, opravdu se jednalo o apartmán s kočičkou, která nás přišla přivítat a dokonce nám ukázala i krásný apartmánek. Bohužel se dlouho nezdržela, protože si s Angie nepadly zrovna do oka :D
2.den
Kobarid - řeka Soča - Kanal - rozhledna Gonjače - Šmartno - Piran
Po snídani jsme vyrazili do Kobaridu na lávku přes protékající Soču (Brv čez Sočo). Tady se vyplatilo vytáhnout drona a vyfotit tu krásně smaragdovou řeku z ptačí perspektivy. Od lávky pokračuje turistická trasa k vodopádům Malý Kozjak a Veliký Kozjak. My jsme byli vodopádů nabažení ještě z Islandu (o naší cestě na Island si můžeš přečíst tady), takže jsme se vrátili k autu a vydali se více do hor. Konkrétně na Planina Kuhinja. Jde o horskou pastvinu, obklopenou strmými horami a zelenými loukami, což vytváří dokonalý základ pro pěší turistiku a horské výlety. Není divu, že je tato pastvina výchozím bodem pro turistické trasy. Z hor jsme se vydali do městečka Kanal (Kanal ob Soči). Tohle malebné městečko na západě Slovinska mi svým vzhledem a atmosférou připomínalo romantickou Itálii, jeho starobylý střed s kamennými domy a úzkými uličkami vybízí k procházkám a objevování. Kanal je známý také pro svou písečnou pláž, na které se můžete schladit ve studené Soči a vyfotit typický pohled na kamenný most i zvonici, které jsou dominantou města.
Přesouváme se pomalu k Italským hranicím, projíždíme krajinou posetou vinicemi, když v dálce zahlédnu vysoký objekt tyčící se na kopci. Byla to 23 metrů vysoká rozhledna Gonjače (Razgledni stolp Gonjače) z jejíchž vrcholu můžete obdivovat panenskou krásu vinic, olivových hájů a kopců, které klesají k azurovým vodám Jaderského moře. Mě odtud nejvíce zaujala vesnička pod kopcem, která mi připomínala Toskánsko (ach ta milovaná Itálie). Šmartno je vesnice s kouzelnou kombinací kulturního dědictví a malebné venkovské atmosféry, starobylé kamenné domy, úzké uličky a historické náměstí vytvářejí autentickou atmosféru, která vás vtáhne do minulosti. Vesnice je známá pro svou zachovalou středověkou hradbu, která nabízí nádherný pohled na okolní vinice. Při procházce uličkami si můžete vychutnat místní vína nebo ochutnat tradiční gastronomické lahůdky. My jsme si odtud odvezli domácí marmeládu.
Bylo na čase vyrazit k moři, takže jsme po obědě zamířili rovnou do Piranu. Dřív, než se tu začnu rozplývat nad tím, jako nádherné, romantické město to je, napíšu i pár slov o super ubytování, které se mi podařilo najít.
Asi 3 km od samotné Piranské riviery jsem našla ubytování v malém apartmánu s výhledem na moře, v Bioenergy Resort Salinera Apartments (Strunjan). Jedna noc nás vyšla na nějakých 2000 Kč, což byla krásná cena. Apartmán měl vybavenou kuchyni, vlastní koupelnu, televizi, klimatizaci, pohodlnou postel i venkovní terasu. Resort také umožňuje relaxaci ve vnitřním bazénu i wellness s různými procedurami, další výhodou je snadný přístup k moři. Po zabydlení jsme vyrazili na procházku kolem moře a den zakončili v Pinija Restaurant & Beach bar na protějším břehu zálivu.
3.den
Piran - Izola
Nastal čas vychutnat si atmosféru přímořského života a vyrazit do ruchu města. Piran, stejně jako Koper nebo Izola leží na 46 km dlouhé slovinské riviéře a mísí se tu slovinské a italské dědictví, což poznáte v architektuře i kuchyni. Pro Piran je typické kruhové náměstí Tartini a katedrála Sv. Jurij, která se tyčí nad městem a nabízí krásný výhled na střechy Piranu.
Nemůžu opomenout ani malý přístav, od kterého se táhne dlážděná promenáda se spoustou restaurací a přístupem do moře, který je vybavený i sprchami. Překvapivě bylo moře krásně čisté a promenáda tak sloužila spoustě lidem ke koupání i odpočinku. Při procházce úzkými uličkami můžete obdivovat malebné domy i starobylé kamenné zdi a vyhnete se tak davům turistům. Za návštěvu rozhodně stojí i městské hradby, ze kterých se vám naskytne pohled na celé město. Opravdu jsem si Piran zamilovala, dokazuje to taky, kolik fotek jsem tu nafotila. O Piranu se říká, že je opravdovým skvostem, který kombinuje historii, kulturu a nádherné přímořské prostředí, což ho činí jedním z nejoblíbenějších turistických cílů Slovinska - 100% potvrzuji. Ale pozor! Vjezd autem do města je zakázaný a musíte ho nechat v parkovacím domě před městem, který je vzdálený asi 800 m.
Protože nás čas nikam netlačil, rozhodli jsme si prodloužit pobyt v apartmánu a strávit celý den u moře. Z Piranu jsme se přesunuli do pár kilometrů vzdálené Izoly. Historický střed města je opět plný malebných uliček a náměstí. Přístav Izola je srdcem města, kde se míchá tradiční rybářská atmosféra s moderními kavárnami a restauracemi. My jsme neodolali a ochutnali jsme Slovinskou (možná byla italská :D) zmrzlinu, která byla výborná! Město nabízí i několik písečných pláží a pro milovníky vodních sportů je tu možnost potápění i windsurfingu. Na rozdíl od Piranu, je tady vjezd do města povolený a můžete využít jedno v parkovišť, které najdete spolu s ostatními místy v naší sdílené mapě tady.
4.den
Predjamský hrad - Lublaň - kostel sv. Primoža a sv. Felicijana
Upřímně... z Piranu se nám moc odjíždět nechtělo, ale na druhou stranu jsme věděli, že máme před sebou ještě spoustu krásný míst. Vyrazili jsme směr hlavní město Ljubljana, jak jinak, než po dálnici. Asi v půlce cesty jsme sjeli, abychom navštívili Predjamský hrad. Jeho unikátnost spočívá v tom, že je vybudovaný do skály přímo u vstupu do jeskyně a skrývá mnoho tajemství a pověstí. Jednou z nich je pověst o rytíři Erazimu Predjamském, který byl znám svou odvahou a lstivostí. Dnes je Predjamský hrad oblíbenou turistickou atrakcí, která láká na prohlídku interiérů hradu nebo návštěvu Postojnské jeskyně, jednou z nejznámějších jeskynních systémů na světě.
Po rychlé návštěvě hradu jsme vyrazili do Ljubljany. Přesto, že je jedná o hlavní město Slovinska, její počet obyvatel je o něco menší než Ostravy. Auto jsme nechali v podzemním parkovišti pod Kongresovým náměstím, odkud to bylo do historického centra kousek. Prošli jsme si Petkovškovo nábřeží, Trojmostí a vyšplhali se na Lublaňský hrad, odkud byl krásný výhled na celé město (nahoru vede i lanovka). Oběd jsme si dali v Paninotece u Čevljarského mostu. Lublaň je městem umění a kultury a jde to poznat na každém kroku. Pěkně to tu žije! Návštěvu jsme zakončili v Čokoladnica Cukrček, kde jsme koupili pár ručně vyráběných dobrot, jako pozornost z cesty a vydali se opět do přírody.
Poslední zastávkou dne byl barokní kostelík Cerkev sv. Primoža in sv. Felicijana, tyčící se na kopci s ohromujícím výhledem na Julské Alpy. Tento samotářský kostel musel alespoň na fotce vidět snad každý. Bylo tu tak krásně, že jsme si na 2 hodiny rozdělali deku a užívali si ničím nerušený piknik.
Ubytování jsem našla pár kilometrů od jezera Bohinj. Po cestě mě překvapil brutalistiský pomník obětem Bitvy u Dražgoše (btw mám ráda architekturu, proto mě tento #archikousek tak překvapil). Následovala dobrodružná část jízdy... přesto, že jsme jeli podle správné navigace, z asfaltové cesty je stala šotolinová úzká cesta vedoucí hustým lesem, kde nebyl vůbec nikdo. Prostě jsme se ocitli uprostřed lesů. Nakonec jsme dorazili správně do Bohinjska Češnjica, kde nás čekal další mini apartmán a jeden psí kámoš pro Angelinu, který při vyndávání kufrů skočil do auta.
5.den
Bohinjské jezero - Jezero bled - solčava panoramatic road - logarská dolina
Poslední den slovinské výpravy jsme zahájili u Bohinjského jezera, které se nad ránem zahalilo do mlhy. Jezero se nachází v Triglavském národním parku, je obklopené vysokými horami a hustými lesy a slouží turistům jako skvělý výchozí bod pro pěší túry do okolních hor, včetně známého Triglavu, nejvyšší hory Slovinska.
O pár kilometrů dál leží jedno z nejikoničtějších a nejkrásnějších jezer ve střední Evropě, jezero Bled. Cestou přes Bohinjskou Bistricu jsme potkali krásný kostel Cerkev Roženvenske Marije, který mi připomínal známý kostel St. Johann v Italských Dolomitech.
Jezero Bled je ledovcové jezero s křišťálově čistou vodou, impozantním Bledským hradem, stojícím na strmém kopci a malým ostrovem na opačném konci, kterému dominuje Bledský zámek a kostelík. V létě je jezero oblíbeným místem pro plavání, veslování a výlety na tradičních pletnách (malých dřevěných lodích). Než jsme se vydali na obhlídku jezera, nesměla chybět ranní káva a sladký dezert, na doplnění cukru. Pokud hledáte nejhezčí výhled na jezero, musíte vyrazit na vrchol Ojstrica. Pro jeho dosažení je třeba podniknout krátký, ale strmý výstup, který začíná pár set metrů od Restaurace Zaka (hledejte ukazatel na Ojstricu). Po zdolání kopce budete odměněni klidem a ohromujícím výhledem na jezero i okolní hory. Třeba takový východ slunce musí být odtud pecka, hlavně pro fotografy. Po úspěšném zdolání vrcholu jsme se prošli kolem jezera a docela spontánně se rozhodli pokračovat na východnější část Slovinska.
Původně jsem chtěla navštívit horskou pastvinu Velika Planina, která je známá tradičními sýpkami a srubovými chýšemi, ale podle map se tam dá dostat pouze pěšky nebo lanovkou. Lanovku bychom stihli pouze nahoru a zpátky bychom museli šlapat dolů za tmy, to stejné platilo i pro turistickou trasu z parkoviště Rakov rob. To mě trošku zamrzelo, ale aspoň máme důvod se vrátit a příště už budeme víc připravení.
Místo toho jsme se rozhodli jet na Solčavskou panoramatickou cestu a bylo to nejlepší rozhodnutí! Solčavská panoramatická cesta je unikátní svými kouzelnými výhledy, tradičními horskými vesnicemi se salašnickými statky a celkovým kulturním dědictvím Solčavského kraje. Trasa začíná ve vesničce Solčava a pokračuje přes Podolševu dál, až skoro k rakouským hranicím. Po cestě je spousta vyhlídkových bodů a zastávek s informačními tabulemi. Při průjezdu vesničkami nebo spíš osadami jsem si představovala, jak musí být krásné ale zároveň náročné bydlet na takovém místě. Solčavskou panoramatickou cesta by neměl v putování po Slovinsku nikdo vynechat, na této oficiální stránce najdete spoustu dalších užitečných informací.
Posledním místem, kde jsme se rozloučili se Slovinskem byla Logarská dolina. Tato dolina je jedna z nejmalebnějších alpských dolin ve Slovinsku, je obklopena vrcholy Kamniško-Savinjske Alpe a je vstupní branou do Triglavského národního parku. Opět patří mezi oblíbené místo pro pěší turistiku, neboť nabízí stezky, vedoucí k nejvýraznějším přírodním atrakcím, včetně vodopádu Rinka, který je jedním z nejvyšších vodopádů ve Slovinsku. Jednu chvíli to vypadalo, jako by se s námi Slovinsko opravdu loučilo a přichystalo nám neskutečnou podívanou ve formě růžově zalitého nebe.
Po západu slunce, když se krajina uložila ke spánku, nás vidina domácího pohodlíčka a vlastní postele dohnala k tomu, abychom si nebookovali noc v hotelu, ale vyrazili rovnou domů. Bylo to vlastně fajn rozhodnutí, protože dálnice byla skoro prázdná a pokračovat dál na východ Slovinska jsme neměli v plánu.
A taková byla naše expediční výprava po Slovinsku. Ujeli jsme přesně 1863 km a zažily spoustu zážitků, které si budeme pamatovat snad do konce života. Slovinsko je sice malá země, ale dokáže okouzlit svou rozmanitostí a přívětivostí. Jestli vás zajímá přesný itinerář cesty a místa, které jsme objevily, přikládám odkaz na naši mapu. Najdete tam i pár bonusových míst, které jsme ani nenavštívili. Jestli se rozhodnete vycestovat do Slovinska a necháte se inspirovat naší cestou, budu ráda, když mi dáte vědět třeba na instagramu.
Tak na shledanou, Slovinsko!
