Česko nabízí nespočet krásných a pestrých míst, která člověka okouzlí. To jsem zjistila už jako malá holka, když jsme s rodiči a bratrem procestovali půlku republiky. Na konci léta 2021 jsme se s přítelem vydali na 5ti denní roadtrip po ČR, abychom poznali především západní část republiky. Která místa jsme navštívili? To se dozvíš níže.
1.den
Naše cesta začala v rodné Kroměříži, odkud jsme vyrazili do Jeseníků. Původní trasa vedla i přes Beskydy, ale protože jsme už několikrát byli na Pustevnách i Lysé hoře, rozhodli jsme se, že bude lepší, když pojedeme rovnou pod Kralický Sněžník, kde na nás čekalo první přenocování.
Ubytování jsem našla klasicky přes booking. Jednalo se o starší penzion s chatkami a mini farmou. Cena byla rozumná a prostředí příjemné, žádný luxus, ale na jednu noc to bohatě stačilo. Při příjezdu nás přivítalo stádo oveček, kozy i oslík, kteří se vydali na útěk. Chata stála pár kilometrů od národní přírodní rezervace Kralický Sněžník, pod kterým vyvěrá pramen řeky Moravy. Asi před 3 lety jsme tu byli na dovolené s rodiči, proto jsme se rozhodli výšlap tentokrát oželit.
2.den
Druhý den jsme se probudili do sychravého rána, předpověď nevypadala moc slibně, takže nás ani nemrzelo, že jsme Kraličák vyškrtli. Vydali jsme se dál, přes krásnou přírodu Orlických hor jsme odpoledne dorazili do oblasti Broumovska, kde nás čekala první zastávka - Ticháčkova kaple. Magické místo uprostřed lesa opředené duchařskou povídkou o tom, že se tu zjevuje Panna Marie s léčivou vodou. My bohužel žádného ducha nepotkali, ale za to jsme si vychutnali neskutečný klid a ticho okolního lesa.
Další zastávkou vzdálenou jen pár desítek kilometrů od kaple byly Adršpašské skály. Tohle místo nemusím snad ani představovat - skalní město z pískovcových bloků, kouzelná příroda a výhledy, ze kterých se tají dech. Doporučuji si přivstat a být tu hned na otevírací dobu nebo až později k večeru, přes den je tu plno turistů a parkoviště praskají ve šveh. Ovšem jestli rádi cestujete vlakem, zastávka je pár set metrů od areálu a ušetříte 150 Kč za parkování. Kdyby vás množství lidí ve skalním měste odradilo, mám pro vás tajný tip. Auto můžete nechat zaparkované v obci Dolní Adršpach a vydat se po žluté turistické značce na vyhlídku Křížový vrch. Vyhlídka není tak známá, jako skalní město, ale nabízí také kouzelná panoramata a možná tam budete sami...
Po procházce skalním městem jsme poobědvali v místní restauraci a s plnými břichy pokračovali do Pece pod Sněžkou. Počasí bylo krásné, dokud jsme nepřijeli do Pece, tam byla mlha a déšť. Náš plán byl jasný - zdolat nejvyšší horu Česka. Po příjezdu na parkoviště nám ale bylo jasné, že převratné výhledy ze Sněžky nejspíš neuvidíme. To nás ale neodradilo!
Auto jsme nechali na placeném parkovišti a vydali se k lanovce. Bylo už 17 hodin a kdybychom šli celou cestu pěsky, došli bychom na Snežku za tmy a to jsme nechtěli. Abychom nebyli úplní lenivci, vyjeli jsme lanovkou na Růžovou horu a zbytek cesty došli po svých. Byla to náročná cesta. Měli jsme sice pláštěnky, ale pršelo tak moc, že jsme byli během 15 minut celí promáčení. Za necelou hodinu chůze jsme byli na vrcholu! To byla radost, pamatuju si to do teď. Bylo mi úplně jedno, že jsem totálně mokrá, ale jsme tu - na nejvyšší hoře Česka. Na vrcholu se nachází Česká Poštovna, což je nejvýše umístěna budova v ČR. Můžete si tu koupit občerstvení, odpočinout si nebo poslat pohled domů. To jsem chtěla i já, ale přišli jsme pozdě a už bylo zavřené. Na vrcholu jsme udělali pár fotek a rychlým tempem jsme se vraceli na Růžovou horu, abychom stihli poslední lanovku do Pece pod Snežkou. Noc jsme strávili v Malé Úpě, v penzionu Honzík. Pan domácí nebyl dvakrát příjemný a ve sprše tekla jen studená voda . To bylo teda něco.
3.den
Třetí den jsme se probudili opět do sychravého počasí, které nás pronásledovalo skoro celý výlet. V penzionu se netopilo, takže nám ani neuschly promáčené boty ze Sněžky, proto jsem naběhla do trafiky a vykoupila jim skoro všechny noviny. Je to taková vychytávka - když namačkáte noviny do mokrých bot, nasáknou vodu a boty budou rychleji schnout. A kam vedly naše další kroky? Přece na Ještěd. Téměř 100 metrový vysílač tyčící se nad Libercem byl opět zahalený v husté mlze, že nebylo vidět na krok. Počasí prostě neporučíme. Místo kochání se výhledy jsme si vychutnali zelnou polévku a vymysleli další plán cesty.
Pár desítek kilometrů od Ještědu jsme navštívili Novinský železniční viadukt. Bohužel byl taky zahalený v mlze, ale pár fotek se nám podařilo vyfotit. Kamkoliv s Honzou cestujeme, nesmí nám v batohu chybět foťák a dron, občas se to pěkně pronese, ale stojí to za to. Viadukt byl skvělým adeptem na fotky z dronu, jenže mlha byla tak hustá, že orosila senzory dronu a nechtěl poslouchat. Chvíli to vypadalo, že odletí do dalekých krajů, ale nakonec se vzchopil a podařilo se nám s ním přistát.
Od viaduktu jsme pokračovali směr Hřensko, po cestě jsme potkali ruinu s překvapením na střeše, které uvidíte jen z ptačí perspektivy. Autorem grafitu je JW Mind Strike. Po obědě jsme dorazili do Hřenska, je to městečko na hranicích s Německem, ve známé turistické oblasti České Švýcarsko. Nachází se tu spousta přírodních krás, jako je např. Pravčická brána. Ta byla plná turistů a proto jsme zamířili ke Staré plynárně. Budova byla postavená v roce 1905, dnes v ní naleznete penzion s restaurací.
Další zastávkou na naší cestě byl Děčín, město se zámkem i ZOO. Naše kroky vedly na rozhlednu Pastýřská stěna, odkud je krásný výhled na zámek tyčící se nad řekou Labe a můžete si tu vychutnat kávu v malé kavárně. Po odpočinku jsme se přesunuli do Ústí nad Labem, abychom si v samoobslužné prádelně vysušili mokré oblečení ze Sněžky. Tyhle samoobslužný prádelny jsou super vynález pro "cestolidi". Se suchým prádlem jsme pokračovali dál v cestě.
Poslední zastávkou dne byl Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných hor s nadmořskou výškou 1244 m. Protože se čekání v prádelně trochu protáhlo, na Klínovec jsme dorazili přesně na západ slunce, který by byl krásný, kdyby na vrcholu nebyla mlha... opět. Naštěstí kousek pod vrcholem byla už pěkná viditelnost.
Locleh jsme našli v bývalém Hotelu Krušnohor v Ostrově. To, že se jedná o bývalý hotel a nyní je to nejspíš ubytovna jsme zjistili až po zaplacení bookingu předem a příjezdu na místo. Naštěstí byl pokoj vybaven přesně, jak na fotkách, jen z ostatních nájemníků šel trochu strach.
4.den
Čtvrtý den jsme odstartovali v Karlových Varech, do kterých jsem se neskutečně těšila, protože jsou na druhém konci republiky a dosud jsem neměla možnost je navštívit. Ve Varech zrovna probíhal KVIFF, proto jsme si přivstali a prošli lázeňské centrum města předtím, než začal festivalový program. Centrum K. Varů mě ohromilo! Krásné historické budovy, kolonády s prameny, květiny a spousta malých kavárniček a butiků. Už teď vím, že jsem tu nebyla naposledy. Lázeňské centrum s prameny vede podél řeky Teplá a končí u známého Grandhotelu Pupp. Návštěvu Varů jsme zakončili stylově, v podnikové prodejně Becherovky, která odtud pochází.
Z Varů jsme pokračovali do Plzně, kde jsme se dlouho nezdrželi. Původně jsme chtěli navštívit pivovar Plzeňského Prazdroje, který měl nabízet exkurze pro veřejnost, ale celý podnik byl pro veřejnost zavřený (nejspíš kvůli dovolené). Vydali jsem se tedy dál, na Šumavu.
Konečně zase v přírodě! Šumava nabízí krásnou a na některých místech i nedotčenou krajinu, o čemž jsme se přesvědčili cestou do Železné Rudy. V této malé obci na hranicic s Německem jsme si udělali odpolední pauzu u kafíčka v kavárně CrossCafe. V autě jsme už strávili dost času a nastal čas na pořádnou procházku šumavskou přírodou. Vyrazili jsme tedy na Čertovo jezero. Auto jsme nechali na parkovišti pod Ski areálem Špičákem a pěšky pokračovali ke skiareálu, ve kterém to žije i přes léto. Na kopec Špičák jsme vyjeli lanovkou, abychom stihli dojít k jezeru ještě za světla. Stojí tu vysoká rozhledna s výhledem do kraje a dá se tu napojit na několik turistických tras. My se vydali po červené značce, až k Čertovu jezeru. Tohle jezero je druhé největší ledovcové jezero na Šumavě a jeho hloubka je místy až 37 metrů.
Noc jsme strávili v chatce v Campingu Železná Ruda. Řekla bych, že ceny za služby byly nadprůměrné. Jediným pozitivem byl tekoucí potůček na chatkou, při kterém se příjemně usínalo.
5.den
Ráno jsme se z Železné Rudy vydali po stopách vlků do Vlčího výběhu v Srní. Vstup do výběhu je zdarma, v návštěvnickém centru se můžete dočíst spoustu zajímavých informací o životě vlků a přispět na vlky. Samotný výběh je od návštěvnického centra vzdálený asi 500 m, po zpevněné lesní cestě. Výběh má rozlohu cca 3 hektary a uprostřed vede 300 m dlouhá dřevěná lávka, vyvýšená 3-4 m nad terénem, s pozorovacími přístřešky. Musím říct, že to byl neskutečně krásný zážitek vidět smečku 14 vlků ve "volné přírodě". Důležité je být opravdu potichu a nerušit zvířata, potom se vám odmění tím, že se vám ukáží z blízka.
Ze Strání jsme pokračovali šumavskou přírodou, až k nejznámější bříze v Česku, do Chalupské slatě. Chalupská slať je rašeliniště o rozloze 137 ha a je známé především pro své plovoucí rašelinové ostrůvky v Chalupském jezírku, ke kterému vás dovede dřevěný chodníček tyčící se 30 cm nad povrchem slati. Kouzelné místo!
Ze Šumavy jsme se pomalu přesunuli k Lipnu, kde nás čekala poslední velká zastávka. Stezka korunami stromů Lipno nás lákala už od začátku výletu a konečně jsme se jí dočkali. Počasí bylo opět upršené a mlhavé, takže na stezce nebylo moc lidí, což nám naprosto vyhovovalo. Jedná se o 675 metrů dlouhou dřevěnou stezku s interaktivními prvky, 40 metrů vysokou vyhlídkovou věží a 52 metrů dlouhým tobogánem. Užijí si tady děti i dospělí.
Z Lipna jsme se vydali přes Novohradské hory k domovu. Jižní Čechy jsme navštívili na začátku léta, takže jsme tuto oblast projeli bez zastávek (článek o Jižních Čechách najdeš na blogu pod názvem Tip na prodloužený víkend). Za návštěvu určitě stojí historické centrum Třeboně, Schwarzenberská hrobka nebo Chlum u Třeboně.
Každým kilometrem jsme se blížili k domovu. Poslední zastávku jsme udělali ve Znojmě na italské zmrzlině a domů jsme se vraceli přes Pálavu. O tom, proč stojí Pálava za návštěvu píšu opět na blogu, tak se můžeš mrknout :)
Je pravda, že velkou část výletu jsme strávili v autě, je to díky tomu, že oba s Honzou máme rádi rychlý auta, řízení a klikaté cesty, proto jsem tomu přizpůsobila i trasu. Celkem jsme ujeli 1490 km a objevili spoustu nových a krásných míst, na která se chci určitě vrátit. Kdyby tě zajímalo kudy přesně jsme jeli, tak celou trasu s itinerářem najdeš v odkazu: https://mapy.cz/s/luvamogunu
